<i>Na Vítkovice se nacvičují hlavně přesilovky</i>

čtvrtek 07. října 2004

Jiří Beníšek

Čtvrteční trénink probíhal ve vysokém tempu, ale dobré náladě. "Po Slavii jsme byli rozhození, ale v Litvínově jsme bodovali a pohoda se vrátila," řekl úterní dvougólový střelec Leoš Čermák. "Vítkovic se nebojíme, musíme jim vnutit svoji hru, hrát do těla, aby měli respekt oni z nás a ne my z nich." Bílí Tygři doma chtějí potvrdit body získané venku a rádi by se opět spolehli na podporu fanoušků. "Doufám, že i přes televizní přenos jich opět přijde hodně a bude tu skvělá atmosféra," přeje si Čermák.

Čtvrteční trénink Bílých Tygrů začínal v půl jedenácté, ale již od deseti hodin se po ledě proháněla část týmu. Všichni bez rozdílu pilně stříleli a dávali tak pěkně zabrat celé trojici brankářů. Zejména Milan Hnilička, který v úterý v Litvínově odpočíval, byl v plné permanenci a v brance sám, zatímco v té druhé se střídali Falta se Stejskalem. Hráči brankáře opravdu nešetřili a stříleli o 106. Možná i zde je klíč k tomu, že Bílí Tygři mají na svém kontě největší počet vstřelených branek. Však také téměř všichni hráči přicházeli k ledu se dvěma hokejkami a v průběhu rozcvičování je střídali a zkoušeli, která je lepší, i když jde spíše o subjektivní pocit. Každý hráč má holí několik a stejných, takže jde spíš o to, jak která sedne do ruky.

Valdemar Jiruš, který má určitě nejzahnutější hole z týmu, dlouho vybíral, ale i pak znovu omotával konec. Radim Vrbata s Alešem Kotalíkem pro změnu sypali na konec hole pudr, aby se jim nelepily rukavice. Zkrátka fint a drobných rituálů je spousta, hokejka je velmi důležitá. Stejně tak je ale důležitá chuť dát gól, a to hráči předváděli i na tréninku. Radim Vrbata s Václavem Nedorostem jezdili a stříleli za sebou a pokaždé kontrolovali, jak uspěl ten druhý. Jejich soutěžení napodobovaly i jiné dvojice, mladík Ladislav Šmíd oslavoval téměř každý gól zdviženou rukou. Góly, to je koření hokeje a hráči to dávají najevo.

Jak se blížila půl jedenáctá, hráčů přibývalo. Jako poslední přišel z kabiny na ledovou plochu obránce Miroslav Duben. Trénink samotný se odehrával v rychlém tempu, všechna cvičení probíhala s pukem. Jezdilo se jeden na jednoho, dva na jednoho, hodně se střílelo. Velmi dlouhou dobu věnoval tým nácviku přesilovek. Formace se střídaly ve hře v pěti i ve čtyřech a nácvik byl hodně emotivní. Trenér Paleček často zvýšeným hlasem vybízel ke střelbě, nebo naopak ke kombinaci. I hráči sami o nácviku velmi emotivně diskutovali, například kapitán Novák s brankářem Hniličkou. V době, kdy se tým věnoval nácviku početní výhody a oslabení, seděli na lavici Petr Vampola a Jan Víšek, kteří předtím po ledě kroužili v černých dresech. "Kotník už je v pořádku, chtěl bych moc hrát. V sobotu proti Vítkovicím ale hrát nebudu, tak snad za České Budějovice. Už jsem mluvil s trenérem Jandačem," říkal trochu smutně právě Petr Vampola.

Posledních deset minut bylo vyhrazeno tradiční a populární soutěži v nájezdech, kdy nejméně úspěšný exekutor nosí týden na trénincích oranžovou vestu s nápisem "DŘEVÁK". Na tom čtvrtečním ji ještě měl na sobě obránce Jiří Hanzlík, aby ji hned po první sérii a vstřelené brance svlékl. Dlouhou dobu borci najížděli na brankáře, kteří se střídali, aby jako poslední zůstala trojice Víšek, Tomajko a Moravec. Jako první jel Víšek a dal gól, po něm byl úspěšný i Tomajko. Moravec nájezd nepromněnil a za všeobecného veselí celého mužstva si navlékl oranžovou vestu. Asistent trenéra Karel Dvořák to komentoval slovy, že modří (podle tréninkových dresů) si vestu asi zamluvili.